24. srpna 2009 v 23:45 | Chicago
|
Nějak jsem se k psaní nedostala, ale dneska jsem to napravila, tak snad se vám bude pokračování líbit...
Vivian a Sam už nudilo procházet všechny možné pachatele, protože jich bylo víc, než dost. Všechno to byly podobné typy - tetování, nesympatické mračící se obličeje, … Zatím z nich vybrali asi sedm vhodných kandidátů a to nebyly ani v polovině. Při pomyšlení na to, že je čekají ještě bankovní a telefonní výpisy, jim klesnula nálada těsně nad bod mrazu. Byl to šílený stereotyp. Potřebovaly se něčeho chytit, aby pohnuly s případem. Za chvilku se objevil Martin. Donesl jim kafe a pak se zeptal: "Máte už něco?"
"Jo, sedm kandidátů a k prověření nám jich zbývá asi sto." Odpověděla Sam unaveně. Když se podívala na Martina, tušila, že něco má. "Co máš ty?" Usmál se a ukázal jim video. Bohužel dotyčnému nebylo vidět do obličeje, ale přeci jen se měli čeho chytit.
Mezitím Danny s Jackem našli Johna Costella. Nemuseli ho hledat dlouho, protože byl na stanici. Zrovna přihlíželi, jak odváděl zadrženého. Jednou rukou mu přidržoval spoutané ruce za zády a druhou ho nevybíravým způsobem postrkoval dopředu. Občas ho napomínal, no moc slušně nemluvil. Zmizel kdesi vzadu a po chvíli se k nim vrátil.
"Musím zajet do Queensu, co kdybysme si promluvili cestou tam?"
Danny se pousmál. "Jasně, už dlouho jsem nebyl na výletě v Queensu. Ale víte co, odložím to na jindy." Pak dodal, přičemž se k němu trochu naklonil: "Bude to jen chvilka." Costello přikývl a zavedl je do kantýny.
"Chcete se mnou mluvit kvůli Jonesový? Už jste něco zjistili?"
"Přesně tak. Ne, proto nám musíte pomoct."
"Jasně. Co vám řekl šéf?"
Jack pokrčil rameny. "Nic užitečného. Jenom že Vás vyhodí, když nám neřeknete všechno, co víte."
"Cože!?" Nechápavě se na ně díval a oni jen mlčeli. Pak se opět ujal slova Danny.
"Kdy jste naposled viděl LeAnn?"
"Předevčírem - den před soudem. Zašli jsme na oběd."
"Nesvěřila se Vám s něčím? Jak moc jste se znali?"
"Jsme parťáci." Zdůraznil. "Zdálo se mi, že je v pohodě…" V paměti se vrátil o dva dny zpátky. Vzpomínal, jak se s LeAnn sešli. Byla usměvavá jako jindy. Objednali si jídlo a nebavili se o ničem jiném, než o práci. Jak jinak. Protože jí suspendovali, stěžovala si, že neví, co má dělat s tolika časem volna. Oba dva se tomu smáli. Mezitím přinesl číšník jídlo, nalil pití a odešel. LeAnn potom trochu zvážněla a řekla mu, že propustili Stana. Dělalo jí to starosti. Vyhrožoval jí skoro jako každý druhý, kterého zatknula a usvědčila, ale tohle byl zvláštní případ. Chtěla po Johnovi, aby jí obstaral pistoli. On to odmítl. A teď si to začínal vyčítat. Cítila nebezpečí a on jí nepomohl, když o pomoc žádala… "pak mi ale řekla to o Stanovi. Že ho před nedávnem propustili. Říká si Velkej Stan. Ten parchant si měl odsedět ještě dva roky, ale za dobrý chování ho pustili dřív."
Danny a Jack se na sebe podívali. Oba mysleli na to samé. Jeden z nich vytáhnul mobil a ukázal Costellovi fotku chlápka z parkoviště. "Mohl by to být on?" John se na chvíli zamyslel a pořádně si ho prohlížel. "No… nejsem si jistý, ale teoreticky ano."
"Za co seděl?"
"Za přepadení. Zranil dva lidi. Odsoudili ho na osm let. Jonesová tehdy byla krátce u policie - ještě nebyla ani detektiv, ale právě díky ní ho tenkrát dostali. Chyběly jim dostatečné důkazy - ona je našla."
"Myslíte si, že tu pistoli po Vás chtěla kvůli němu?"
"Neřekla to přímo, ale jo, myslím, že to bylo kvůli němu. Kdyby jí šéf nesuspendoval a ona měla svojí služební zbraň, určitě by mě o to nepožádala."
"Proč jste to odmítnul?" Zeptal se zvědavě Jack.
"No… ani nevím. Asi jsem kvůli tomu nechtěl mít problémy. Už takhle jich mám dost… Ale jestli se jí něco stalo… Tak si to budu vyčítat."
"Ještě se ozveme… Nebo kdyby Vás něco napadlo… dejte vědět." Vrátili se k autu a vydali se do kanceláře…
wau aspoň sa posunuli a krok dobredu:)ale ja viem ze Jackov tým to vyrieši:)zase skvelé pokračovanie:)nie je nič čo by som k tomu mala povedať:)iba, že pokračovanie:)